Obsah této knížky se vymyká strohému popisu rozsahu hmotných škod tragické povodně v roce 1997 a naopak sugestivně líčí pocity obětí této katastrofy. V příběhu je skryta nezměrná hrůza temné noci, hranice vnímání člověka stojícího uprostřed řádících živlů, nepředstavitelná lítost nad zkázou odkrytou svítáním, beznaděj ukradeného života, ale i síla solidarity a pomoci navrácení zhroucené psychiky lidí k naději opětovného návratu do normálního života. Autorka popisuje svůj vlastní příběh ničivé povodně, která před dvaceti lety roku 1997 postihla velkou část Čech a Moravy. V závěrečné části přináší krátký popis dalších dvou historických povodní, které Ústí nad Orlicí postihly. Nakonec i vyznání kráse řeky, která je s městem nerozlučně spjata. Publikace je doplněna fotografiemi z povodní i současného stavu.