Druhá část nekonformního textu živelného intelektuála se věnuje ponejvíce otázkám českých dějin a literatury.

V horečně vršených, útržkovitých a po vzoru filosofické klasiky číslovaných větách se autor bez ubrousku vyjadřuje k momentům našich dějin, české literatuře, to prokládá vtípky a eroticky laděnými slovními hříčkami, ale i vypjatými komentáři. Část textu vznikla z přeskupených vět "prvního dílu".

Navazuje na: První knížka o tom, že řád je chaos a že potřebujem světlo a nedovedem žít ve tmě a že každýmu obsahu se vnutí nějaká forma a že moc je všude a nikde a že i ta blbá svoboda je jenom jako a že ještě nenastala ta pravá dekolonizace a že i to umění je jeden velkej mýtus