000			02371nam a2200433 i 4500
001			nkc20233498841
003			CZ PrNK
005			20231019150359.0
007			ta
008			230217s2022 xr a g 000 p cze
015			_acnb003498841
020			_a9788088366348 _q(brožováno)
035			_a(OCoLC)1375349300
040			_aABA001 _bcze _erda
045			_ax1y2
072		7	_a821.162.3-1 _xČeská poezie _2Konspekt
080			_a821.162.3-1 _2MRF
080			_a(0:82-1) _2MRF
080			_a(082.21) _2MRF
080			_a(0.027.6)74/77 _2MRF
100	1		_aPecenová, Elena, _d1994- _4aut
245	1	0	_aJako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky / _cElena Pecenová
264		1	_aPraha : _bAkademie výtvarných umění Praha, _c2022
300			_a117 stran : _bbarevné ilustrace ; _c16 cm
336			_atext _btxt _2rdacontent
337			_abez média _bn _2rdamedia
338			_asvazek _bnc _2rdacarrier
520			_aTelefonem, kapsou, otevíráme bránu do prostoru, který není dimenzovaný na jeden lidský život. Dominantním tématem knihy je zprostředkovatelnost, neustálé kopie kopií a utopený subjekt, který ztrácí běžné lidské vlastnosti a schopnosti. Naše já se cyklí, hroutí se do sebe, je bodem, kolem kterého se vše mění, vzniká a opět zase zaniká — jsme již dávno mrtví, nebo jen sledujeme kurýra, který nám dováží zásilku tak dlouho, že zapomeneme, kým se to vlastně díváme? S každou novou informací, otevřeným oknem, zprávou, videem nebo přečteným titulkem zpřístupňujeme další nové vrstvy našeho světa — máme pocit, že žijeme již celé věky a s každým počtem opakování se věci a stavy jeví jako dávno prožité a důvěrně známé. Básnický debut umělkyně Eleny Pecenové se snaží zprostředkovat prožitek čtení v rozšířeném poli pomocí obrazového doprovodu, svébytného aspektu knihy, který zdůrazňuje vizuální přístup jako jazyk dnešní doby.
648		4	_a2019-2022
655		7	_ačeská poezie _2czenas
655		7	_avýbory _2czenas
655		7	_aautorské knihy _2czenas
655		9	_aCzech poetry _2eczenas
655		9	_aselected works _2eczenas
655		9	_aauthors' books _2eczenas
901			_b9788088366348 _f[1. vydání] _o20230215
910			_aABA001
942			_2ddc _cKNIHA _n0 _odockniha _p2023 _qsubmitted
999			_c1171 _d1171